Nabídka byla začátek rozhovoru, ne příslib výsledku. Neočekávali jsme stejné zkušenosti ani stejné potřeby. Nechtěli jsme, aby se kterýkoli z nás cítil zodpovědný za nějaký předem naplánovaný průběh.
Oceňovala jsem, že ode mě partner nečekal stejné nadšení ani stejné rozhodnutí. Probrali jsme oba produkty a já si chtěla nejdřív vyjasnit vlastní otázky. Nikdo neměl pocit, že se musí využít celý set.
Všimli jsme si, jak často říkáme „my“, i když ve skutečnosti mluvíme jen o jednom z nás. Přesnější vyjadřování pomohlo víc, než bych čekal. Naše další kroky mohly být různé, aniž by to znamenalo menší vzájemnou podporu.
Společně se podívat, podle potřeby si nechat poradit každý zvlášť. Takhle jsme k tomu přistoupili. Přišlo nám to jako rozumná kombinace podpory a respektování soukromých otázek.
Líbila se mi možnost podívat se na nabídku společně. Společná objednávka ale není společný předpis. Každý jsme si prošli informace samostatně a potom si řekli, co ještě potřebujeme zjistit.
